Zajímavosti - Titanic

Ledovec, do kterého narazil, byl na neobvyklém místě, kde se ledovce objevují jen zřídka.

Plánovalo se odložit odjezd na později, protože neměli dostatek uhlí, ale nakonec uhlí vykoupili ze všech lodí a vyjeli. Kdyby se trochu opozdili, ledovec by už tam asi nebyl.

Kdyby nezpanikařili a nechali Titanic narazit do ledovce "čelem", loď by se nepotopila, protože by to fungovalo jako nárazník. Loď by se sice porouchala, ale mohla by plout dál.

Titanic

Titanic byl luxusní parník společnosti White Star Line, který ztroskotal během své první plavby v noci ze 14. na 15. dubna roku 1912. Zahynulo asi 1500 cestujících a členů posádky. Zkáza Titanicu je jednou z nejznámějších námořních katastrof.

Na svojí první plavbu na trase Southampton — New York vyplul Titanic 10. dubna. Na palubě měl 1307 cestujících. Během plavby dostal Titanic několik varování ohledně ledových ker, které se objevovaly nezvykle daleko na jihu.
Dne 14. dubna ve 23:39 zpozoroval námořník Frederick Fleet držící hlídku ve vraním hnízdě kru před přídí lodi a informoval o ní můstek. A první důstojník Murdoch se dopustil chyby, když vydal osudový rozkaz: „Docela vpravo! Plnou silou zpět!!“

Osud si s lodí krutě zažertoval. Poblíž Titaniku se nacházela minimálně jedna loď s radiostanicí, která k němu mohla dorazit ještě před potopením – parník Californian kapitán Stanleyho Lorda. Na její palubě však byl pouze jediný radista a ten vypnul aparaturu a šel spát jen několik minut před tím, než Titanic narazil na kru. Volání o pomoc tedy zachytily pouze lodi, které neměly šanci dorazit k místu ztroskotání včas na záchranu lidí, kteří se nevejdou do záchranných člunů. Nejblíže se nacházela loď Carpathia kapitána Arthura A. Rostona. Ten si byl dobře vědom toho, co čeká cestující v ledové vodě a udělal vše proto, aby dorazil co nejdří

Yellowstone v plamenech

Je to popis filmu:

Abnormálně horké léto vytváří v Yellowstonském národním parku, ideální podmínky pro vznik mohutného lesního požáru. Situace je o to vážnější, že Yellowstone není jen nejstarším a nejslavnějším národním parkem na americké půdě, ale současně také tím nejnavštěvovanějším. A tak není divu, že ve státní svátek Dne nezávislosti sem 4. července přijíždějí tisíce turistů, aby se pokochali nádhernou přírodou. Tentokrát však pro ně má úchvatná přírodní rezervace zcela jiné představení a nádhera se během krátké doby mění v sálající peklo, kterým se žene ohnivá stěna, která spálí vše co se jí postaví do cesty. Jedinou nadějí se pro tisíce vyděšených lidí uvězněných mezi plameny, stává tým odvážných hasičů, kteří jsou povoláni k boji ze zuřícím živlem. Vede je specialista na požáry dr. Clay Harding, který celý život zasvětil studiu ohňů. Jak vznikají, jak se pohybují, dýchají a rostou a co je nejdůležitější, také jak je zkrotit a uhasit. Nyní má jedinečnou příležitost uplatnit své vědomosti v praxi, protože to, co zuří v národním parku, je zřejmě největší ohnivá katastrofa v historii Spojených států. Po několika marných pokusech o zkrocení požáru klasickými prostředky a postupy, se Clay a jeho tým rozhodnou k radikálnímu plánu, který by mohl zachránit turisty i park. Nejde jen o to, že neúspěch plánu by mohl situaci ještě zhoršit, ale také o to, že vše musí na to, aby mohl být plán úspěšný, musí ho hasiči zvládnout do určité doby. Začíná závod s časem, ve kterém se hraje o největší přírodní klenot Ameriky a tisíce ohrožených životů.

zdroj:http://tv.sms.cz/index.php?P_id_kategorie=56456&P_soubor=televize%2Fporad.php%3Fdatum%3D2007-12-09%26id%3D950028955

Yetti

Kdy a kde došlo k prvnímu střetnutí s mysteriózním tvorem, který je nejvíce svědky popisován jako 2 metry velký, robustní, chlupatý tvor obývající ledové pláně našich nejvyšších pohoří ? Na tuto otázku dnes asi těžko budeme schopni odpovědět. Faktem však zůstává, že již ze středověku se uchovaly bohaté obrazové i písemné památky o setkání s tímto tajemným tvorem. Nejvíce těchto tajuplných příběhů můžeme umístit do oblastí Himalájí či sibiřských horských masivů Ruské republiky. Jedna z nejrozšířenějších indicií vázaná na výskyt Sněžného muže jsou stopy. V současné době existuje velká databáze mapující výskyt otisků spodních končetin Yetiho. Existuje také velmi rozsáhlá fotodokumentace. Tak zjistíme, že výskyt tohoto tvora je především vázán na poměrně nepřístupné především horské masivy po celém světě. Jedná se hlavně o lokalitu Himalájí, Altaje, Pamíru, ale také i horských zalesněných masivů Severní Ameriky, Kanady nebo i Austrálie. Jak vidíme, globální rozložení je zde zcela evidentní.

TEORIE:
Jedna z nejrozšířenějších teorií nás informuje o tom, že primární domovskou oblastí Yetiho byla Čína kde je identifikován pod latinským označením Gigantopithicus. Pozůstatky tohoto obrovského lidoopa skutečně existují pouze v Číně. Tyto pozůstatky jsou v drtivé míře reprezentovány zuby a čelistními kostmi. Tak jak Čínské dynastie expandovaly Gigantopithicus byl postupně vytlačen a s největší pravděpodobností se poté přes Beringovu úžinu dostal až do Severní Ameriky, kde se velmi dobře adaptoval do dnešních dob. Otázkou samozřejmě zůstává zcela reálný výskyt tohoto tvora v Austrálii. Zde souvislosti těžko hledáme.
Jiná teorie hovoří o tom, že Yeti je pozůstatkem jedné z prvních ras člověka této planety, která vznikla křížením původních zemských entit s mimozemskými bytosti. Jedna z odnoží této teorie dokonce hovoří, že Sněžný muž je vůbec prvotní přirozená rasa pozemského typu člověka, který následným křížením s mimozemskými postupně nabyl charakteru tzv. "moderního člověka".

zdroj:http://www.matrix-2001.cz/prispevky/ruzne/yetti/yetti01.htm

Měsíčníci

Nikdy jsem o těch zvířatech neslyšela a neviděla žádnou jejich fotku. Dokud mi do ruky nepřišel časopis Oceán. A protože nevím, co na blog dát, rozhodla jsem se dát sem zase něco ¨z podmořského světa, který mě celkem přednedávnem uchvátil.

Je to nejtěžší kostnatá ryba na světě, žije v subtropickém oceánu v hloubce 30-480m. Občas vyplouvá ke hladině kde se nechává očistit rybami. Živí se planktonem, měkkýši, medůzami, korýši a menšími rybami. Dorůstá rozměrů až 4m, hmotnost až 2t. Má velmi neobvyklý tvar, připomíná velkou rybí hlavu bez ocasu, stejně vysoká i dlouhá. Ryba nemá šupiny, kůže je ale extrémě silná a pružná. Měsíčníci jsou velmi plaší a v menších hloubkách je možné je vidět na v místech které se svažují do velkých hloubek.

Doufám, že základní informace postačí, teď se ale podívejte na jejich fotky. Jsou podivní svým vzledem...






zdroj:http://www.asmat.cz

Kosatky

Kosatky dosahují délky osmi až devíti metrů a váhy od čtyř do pěti tun - to jsou dospělí samci. Nápadné jsou jejich zuby s korunkou měřící 5 - 6 cm. Kosatka se vyskytuje kdekoliv ve světových mořích a oceánech.
Mají hlasitost 125 decibelů, tedy jako hlas trubky z bezprostřední blízkosti, a jsou slyšet na vzdálenost deseti kilometrů. Trvají většinou jen dvě sekundy a jsou složeny z tisíců velmi krátkých impulzů. Příbuzné rodiny mají stejný repertoár zvuků, obsahující podle jednotlivých skupin až sedmnáct základních "hlásek". Jejich skladba není vrozená, ale předává se v jednotlivých rodinách. Jazyk příchozích se od domácích liší nejméně tak jako dva různé jazyky. V zajetí kosatky mlčí.

zdroj:http://kytovci.wz.cz/Orcinusorca.htm

Delfíni

<






Podle mě jsou to strašně krásní živočichové. Jsou strašně inteligentní!

Delfín může dosáhnout rychlosti vyšší než 40 kilometrů za hodinu. Delfíni jsou výborně maskováni. Shora jsou šedí, čímž splývají s mořským dnem, zespodu jsou bílí, a tak ladí se světlou hladinou. Pomocí dýchacích orgánů a speciálního jazyka dokážou delfíni vydávat zvuky, jako je pískání, vrzání, štěkání nebo mlaskání a těmito zvuky se mezi sebou dorozumívají. K tomuto užívají pod vodou dýchacího otvoru. Na vzduchu vydává zvuk jejich tlama. Tyto zvuky se nacházejí ve frekvenci od 0,25 kHz až do ultrazvuku o frekvenci mezi 80-220 kHz.
Je-li jeden z delfínů zraněn, požádá o pomoc a ostatní delfíni se mu snaží pomoci, například ho nadnášejí na svých hřbetech k hladině, aby se mohl nadechnout. Delfíni jsou stádová zvířata, loví ve skupinách čítajících až stovky jedinců. Přestože delfíni jsou savci, dokážou se potopit až na 15 minut a mohou pozřít kořist až 2 metry pod vodou. Samice delfínů spí nad vodou, kdežto samci pod vodou, tudíž se musí každých 15 minut vynořit, aby se mohli nadechnout. Delfíni se orientují pomocí echolokace, což je vnímání zvukových vln v oblasti ultrazvuku. Delfín vydá signál, který se šíří zvukovou vlnou. Tato vlna se při nárazu na nějaký objekt obrací zpět. Delfín dokáže tuto odraženou vlnu zachytit, a tak určit vzhled, vzdálenost a velikost objektu. Mateřský pud samic je tak silný, že je-li chyceno mládě, tak se samice snaží zůstat s ním, místo aby utekla. Největší počet zubů má pravděpodobně delfín dlouholebý, něco kolem 260 zubů. Delfíni dokážou předsunutou spodní čelistí usmrtit i žraloka. Dosavadní stav poznání naznačuje, že současný stav komunikace s těmito tvory je spíše výsledkem nedostatků technicky vyspělé lidské civilizace. Delfín pro dorozumění činí své biologické maximum. Vyšší stupeň komunikace je zřejmě jen otázkou času. Delfín je pravděpodobně biologickým modelem mnoha zařízení, která člověk v potu tváře vynalézá.

Zajímavosti
Jeden delfín skákavý neustále doprovázel pošťáckou loď; po šestnácti letech této činnosti byl prohlášen za chráněného. Roku 1966 musel jeden jachtař opustit loď poškozenou v bouři. Tohoto smolaře pak hejno delfínů dostrkalo na břeh. Existuje zaznamenaný případ, kdy se delfín pokoušel vyslovovat anglická slova. Výbuch na lodi Rio Ataro vymrštil několik námořníků do vody a ihned se objevili žraloci. Naštěstí s nimi se vynořili i delfíni, kteří pak žraloky zahnali. Delfín, latinsky zvaný Tursiops truncatus, se do češtiny překládá jako delfín skákavý. Ale doslovný překlad zní „nosaté mořské prase“.

zdroj:http://delfin.chytrak.cz/